Hudba a její vliv na mysl a tělo

Zvuk je nedílnou součástí lidského života a stejně tak i hudba.

V dnešní době je hudby všude dost, setkáváme se s ní snad na každém kroku, z rádií a televizí se na nás valí nepřeberné množství různých stylů a je jen na každém z nás, který si vybereme.

Bohužel i přes tento dostatek různé hudby z celého světa jen málo lidí ví, jaké další účinky kromě zábavy hudba přináší. Jen málo lidí ví, a využívá toho, že hudba léčí, aspoň léčila, dnes již tento svůj dar často díky levné západní produkci ztrácí.

O původu hudby

Na začátek se ale podívejme na původ hudby, protože i ten nám pomůže ji pochopit. Většina kultur ve svých mýtech říká, že hudbu, stejně jako svět, stvořili bohové. Podle Řeků zase bohové vymysleli kytaru, flétnu, trumpetu, lyru a panova flétna se jmenuje po bůžkovi Panovi. Podle indiánů kmene Hopi vyzpívala Žena-pavouk všechny živé formy a přivedla je k životu.
Sumérové na počest svých bohů stavěli adorační chrámy, kde zpívali a hráli, aby udrželi bohy v dobré náladě. Měli ale také hudbu pracovní, vítězné, hrdinské, oslavné a milostné písně.

Hudbu v Egyptě stvořila bohyně Hesu. Thot, což byl egyptský bůh napsal dvaačtyřicet knih o astronomii, akustice a hudbě, a vynalezl lyru. Hudba měla souvislost s magií. Jejím prostřednictvím se lidé obraceli k bohům, promlouvali tak k nim. Brzy se žádná událost neobešla bez hudby a ta se dostávala do dvorského života. Jeho příslušníci a příslušníci vyšších vrstev se začínali učit hrát na různé hudební nástroje, jichž bylo v Egyptě mnoho. Od fléten, přes trumpety až po bubny a zvony. Egypťané dokonce znali polyfonní zpěv.

Řekové pořádali olympiády ve zpěvu. Na nástroje jako flétny, hoboje a lyry hráli hlavně kněží profesionální hráči. Dokladem jejich vyjímečné práce se zvukem nám budiž stavba jejich amfiteátrů. Féničané provozovali chrámové rituály, kdy se jich sešly tisíce a všichni zpívali doprovázeni trigonomem. Dostávali se tak do tranzu, o němž ještě bude řeč.

Podle archeologických nálezů byly v Číně zvukové kameny používány už 2000 let př. K. a šamanské bubny (plochý buben s velkou blánou, něco jako tamburína) se používaly už 6000 let př. K. Vyráběli také dokonale vyladěné zvony a používali přes sedmdesát hudebních nástrojů. Měli dvanáctistupňovou stupnici zaleženou na kvintové souslednosti.

Čínský systém hudební teorie byl úzce spojen s filosofií a neuvěřitelně propracovaný. Hudba je podle nich darem z nebes, svůj řád bere z harmonie vesmíru a na člověka má silný vliv. Odtud symbolika spojující každý hudební tón s určitými představami. Dvanáct stupňů jako dvanáct měsíců, dvanáct hodin dne. Šest lichých tónů představuje aktivní mužský prvek jang a sudé pasivní ženský prvek jin. Hudba byla brána jako součást vesmírné harmonie a byla se zpěvem součástí taoistických obřadů.

O vlivu hudby na tělo a mysl

Ucho je cesta. Tak tvrdili staří Číňané i Indové. A skutečně, zatímco oko je těkavé a hledající, ucho je soustředěné a nalézá. 55 procent naší pozornosti je věnováno právě sluchovým vjemům. Člověk slyší zvuku v rozsahu 15 - 20 000 Hz, ale vnímá i ultrazvuk (nad touto hranicí) a infrazvuk (pod ní). Kmitočty od 2 do 15 Hz byly donedávna považovány za nejškodlivější, protože prý vyvolávaly "chorobné příznaky v ústní dutině, hltanu, močovém měchýři a tlustém střevě."

Co tedy tvrdí současná západní medicína o hudbě?

Hudební zvuk je fyzický jev a proto také vyvolává fyzické změny v organismech. Umělecká hudba působí regulačně na akustickou bioenergii člověka. Terapeutické schopnosti hudby pomáhají léčit různá onemocnění v psychické a fyzické sféře. Hudba spojená s pohybem má kladný vliv na celou soustavu psychofyzického rozvoje dětí a mládeže.

Hudba jako jeden z neuroleptických činitelů snižuje projevy nervozity u dětí a mládeže až o 30 %. Ano, hudby se využívá terapeuticky, v psychiatrii, pediatrii a dětské psychiatrii. S její pomocí jsou odstraňovány neurózy a funkční poruchy, koktavost, dyslektické čtení a psaní, usnadňuje aplikaci narkózy.

Hudba pomáhá uzavřeným pacientům otevřít se terapeutovi. Též stabilizuje duševní rovnováhu u lidí zdravích, ale momentálně přetížených, citově deprimovaných nebo frustrovaných. Pomáhá pří předcházení sebevraždám a jiným nečekaným reakcím, pomáhá alkoholikům a toxikomanům. Zvuk má vliv na dýchání, srdeční tep, puls, krevní tlak, uvolňuje svalové napětí, ovlivňuje tělesnou teplotu a v těle zvyšuje hladinu endorfinů (přirozené opiáty). Hudba ovlivňuje imunitní systém, zvyšuje fyzickou odolnost, produktivitu práce. Má vliv na trávení.

Neurolog z univerzity v Montrealu řekl, že hudba ovlivňuje komplex lidského chování, které si zaslouží, aby bylo vědecky zkoumáno. Nedávný výzkum vlivu hudby na člověka ukázal, že ta je zpracována v pravé mozkové hemisféře a že ovlivňuje produkci množství hormonů, například oxitocinu, což je významný činitel orgasmu.

Lidé v současné době trpí nedostatkem určitých frekvencí. Je to v důsledku tzv. temperovaného ladění, které je použito aby bylo možno sladit i velké orchestry. Intervaly v tomto ladění jsou uměle zkracovány oproti těm přirozeným a naše současná hudba tak neposkytuje dostatečnou šíři frekvenčního spektra.

Tibeťané tvrdí, že zvuky hudebních nástrojů vytváří protipól zvukům těla. Dokážeme-li ztlumit zvuky okolního světa, uslyšíme tlukot vlastního srdce, šumění krve, zkušení mniši slyší i vibrace jednotlivých orgánů. Podle původního tibetského náboženství bön, které splynulo s buddhismem má každá bytost i každá věc svůj zvuk, který se mění v závislosti na jejím momentálním stavu. Vše se skládá z atomů a ty tančí a produkují tak zvuk. Všechno bylo stvořeno kombinací zvuků a existuje-li tvůrčí zvuk, pak musí existovat i zvuk destrukční. Kdo takový zvuk ovládá dokáže zničit všechno, dokonce i svět bohů.

Známé jsou tibetské mísy a kartále nebo tingšá, což jsou ručně vyráběné činelky. Mísy i činelky jsou vyráběny ze slitiny sedmi kovů, každý z nich symbolizuje určitou planetu. Zlato slunce, stříbro Měsíc, rtuť Merkur, měď Venuši, železo Mars, cín Jupiter a olovo Saturn. Mísa je prostředníkem mezi člověkem a harmonií vesmíru, protože železo v ní je meteorického původu. Každý z kovů má svůj vlastní zvuk, vytváří se tím charakteristický bohatý zvuk, který synchronizuje hemisféry a dodává pocit klidu.

Existuje metoda terapie zvaná bioakustika. Klientův hlas je při ní počítačem rozložen na jednotlivé frekvence, které náležejí různým orgánům. Většinou se ukáže, že určité frekvence člověku chybí a když jsou tělu dodány právě tyto tónu, dochází k léčbě. Kde tyto frekvence získat? Možnou odpovědí je etnická hudba. Nástroje v ní použité mají původní ladění.

Hudba a mozek

Prví ze šestí šamanským základních pravidel zní "zvuk je základem všeho". A skutečně, šamani používali tzv. šamanské bubny (produkující tóny velice nízkých frekvencí) a různá chřestidla (tóny vysokých frekvencí). Byli tak schopni ovlivnit celé tělo, hluboké tóny ovlivňují dlouhé kosti a větší části těla, zatímco vysoké působí na jednotlivé buňky a neurony.

Abychom pochopili složitost mozku, je možné (i když ani toto přirovnání není přesné) ho přirovnat k počítači, který by měl 1 x 1012 paralelních procesorů.

Neurony lidského mozku mezi sebou komunikují na frekvencích v rozpětí 0,5 - 40 Hz. Vlny Beta (13-30 Hz) jsou jakýmsi vnějším ukazatelem bdělého stavu vědomí. Vyšší hladina beta charakterizuje podrážděnost, stresové situace, setrvání v této rovině představuje pro organismus velkou zátěž, zhoršuje regeneraci tkání a kvalitu metabolismu.

Alfa (7-12 Hz) indikují zklidněný stav dosahovaný při meditaci nebo těsně před usnutím. Je to stav relaxace, odpočinku duše i těla. Tento stav je také spojen s větší produkcí endorfinů, jež ovlivňují mentální stav člověka. Setrvání v něm posiluje imunitní systém a regeneruje všechny životní funkce. Mozkové vlny theta (4-7 Hz) a delta (0,5-3 Hz) jsou západní medicínou považovány za nebezpečné, ale studie zkušených meditátorů ukázaly, že je možné se pohybovat v rozmezí theta, dokonce i delta bez ztráty vědomí. Hladina theta je stavem útlumu všech funkcí, dochází při něm k uvolnění obrazových informací z podvědomé paměti. Delta je naprostým útlumem všech funkcí, dochází při něm k úplné regeneraci a hromadění energetických rezerv.

Zpěv a hlas

Hlasivky jsou nejcitlivějšími a nejpohyblivějšími svaly lidského těla. Ukázalo se, že při sborovém zpěvu dochází k tzv. myotransferu, což je přenos elektromagnetických energií mezi hlasivkami jednotlivých zpěváků. Hlasivky jsou také úzce spojeny s emočním chováním, například při trémě se stáhnou, dojde-li ale u k uvolnění hlasivek, dojde k uvolnění celého těla.

Ono vzájemné působení zpěváků tedy neplatí pouze pro hlasivky, ale pro celé tělo. Uvolní-li se jeden, pomůže tak i ostatním. Stejně tak působí i na posluchače, každý koncert by tedy měl být léčivý. Zpěv a k němu patřící dýchání stimuluje mozek, uvolňuje hlasivky a s nimi i duševní stav, harmonizuje krevní tlak, tep.

Je také zajímavé, jak řeč, kterou člověk od narození mluví ovlivňuje rozsah jeho slyšení. Například francouzština má rozsah 1000-2000 Hz. Francouzi tak mají problém s britskou angličtinou, jejíž rozsah je 2000-12000 Hz.

Dr. Tomatis, ušní specialista tvrdí, že existují dva základní druhy zvuku. Ty, které člověka vybíjejí a ty, které ho nabíjejí. Spolehlivě prý nabíjí matčin hlas, dále našel hudbu a to nejvíce Mozarta nebo gregoriánský chorál.

Sluch je pro nás prvním smyslem, již několik měsíců před porodem. Ucho je hlavním zdrojem energie pro mozek, dodává mu jí přibližně sedm desetin. Ano, mozek získává energii smyslovými stimulacemi. Ve vnitřním uchu je asi 35 000 vláskových buněk, z nichž jen některé se orientují na frekvence řeči. Vysoké frekvence stimulují velké množství těchto buněk (přibližně dvě třetiny) a můžou tak účinně dobíjet mozek. Další funkcí ucha je poskytovat orientaci a rovnováhu.

Tomatis zjistil, že každý má dominantní jedno z uší. Lidé, kteří poslouchají více pravým uchem jsou extrovertnější, spontánnější, méně propadají frustracím, úzkostem a agresi.

Rytmus

Nejzákladnějším rytmem v životě každého z nás je rytmus vlastního srdce. V mnoha porodnicích pouštějí novorozencům rytmus srdce jejich matky. Tep člověka je v úplně klidném stavu 60 tepů za minutu, průměrný tep je 72.
V přírodě má všechno svůj rytmus, ptáci i ryby se pohybují ve stejném rytmu, dáme-li vedle sebe dvě buňky, budou se za chvíli pohybovat ve stejném rytmu. Každý orgán našeho těla má svůj rytmus, neurony si vyměňují signály v určitých rytmech.

I planeta Země má svůj rytmus, elektrické pole mezi zemí a ionosférou vibruje na frekvenci 7,83 Hz, tato frekvence je shodná s vlnami alfa, ve kterých je náš mozek nejklidnější.

Hudební nástroje

V této části se zaměřím na několik hudebních nástrojů, které v dnešní době nejsou tolik známé, ale jejich zvuk a hra na ně může být léčivá, neboť jsou laděny jinak než nástroje, které používáme my. Dopředu upozorňuji, že záměrně vybírám nástroje, ke kterým mám já sám blízko a vím tedy, zdali jejich účinky jsou skutečně takové či onaké.

Prvním z nástrojů bude didgeridoo, jinak didžeridu. Jedná se původní australský nástroj používaný aboridžinci. Velký duch Biame stvořil nejprve muže a ženu a ti pak svými písněmi stvořili duše ptáků a zvířat, zvukem didgeridoo pak jejich skutečné podoby. Z nástěnných maleb se dozvídáme, že didgeridoo mohla být používána už před čtyřiceti tisíci lety. Je tak možná nejstarší hudební nástroj vůbec.

Jak takový nástroj vypadá?

Je to přibližně metr a půl dlouhá dřevěná roura. Původně z eukalyptového dřeva vyhlodaného termity. Dnes se používají různé tvrdé druhy dřeva a didgeridoo se vrtají nebo se podélně řežou, kotlají a slepují. Užší konec, do kterého se s velice uvolněnými rty fouká je zakončen včelím voskem. Základní tón (většinou mezi Dis a G) je doplněn o množství alikvótních tónů (další vyšší tóny na základním). Nízké frekvence přímo působí na tělo a alikvótní tóny harmonizují jednotlivé neurony a působí na emoce, myšlenky, city.

Další způsob, jak může didgeridoo léčit je přímá hra něj. Vibrace vzniklá hrou se šíří přes lebku do celého těla. Aby hráč dosáhl stálého tónu, používá tzv. cirkulární dýchání, znamená to, že se nadechuje nosem, zatímco pusou udržuje zvuk nástroje. Většina lidí se zeptá, jak je možné zároveň vydechovat pusou a nadechovat se nosem, ale možné to je, mozek má jen naučené, že to nejde. Podaří-li se nám překonat tuto umělou zábranu, zjistíme, že je možné s naším tělem více pracovat.

Hudba jak ji dnes známe, má všechna pravděpodobně základ v šamanských rituálech, k nimž bylo používáno zpěvu a zvuku bubnů spolu s různými chřestidly. Buben se tu stává jakýmsi průvodcem po změněných stavech vědomí. Zvuk bubnu totiž není jen jakýsi úder do blány, z každým rozechvěním blány je produkováno množství alikvótních tónů.
Mluvím-li o bubnech pak nemohu nezmínit africkou rytmiku.

Rytmus je pro Afričany nezbytný k práci, náboženství. Hudbě a tanci se děti učí tak, jako my se učíme svému rodnému jazyku. Evropské chápání rytmu je naprosto odlišné od toho afrického. Každá událost je spojena s nějakým rytmem, tancem a zpěvem. Tyto tři věci nelze od sebe oddělovat. Při hře se řídí tanečníci bubeníky a bubeníci tanečníky. Dalším dokladem rozdílného chápání rytmu je i to, že Afričané neznají nic jako je prví, tzv. těžká doba. Jejich rytmy jsou pro nás mnohdy nepochopitelné. V jejich polyrytmické rytmice používají najednou třídobé a čtyřdobé rytmy. O rytmu jsem se již zmínil výše.

Tibetské mísy, činelky tingšá a trouby dung jsou také nástroji produkujícími zvuk bohatý na alikvótní tóny. Zvuk je vibrace a vibrace se velice snadno šíří vodou. Téměř 70 procent našeho těla tvoří voda, zvuk mís je tedy jakousi vnitřní masáží. Tibeťané říkají: "Poslouchej zvuk mísy, a když přestane, poslouchej dál". Jak už bylo řečeno, každý orgán funguje svým rytmem, vibrace je možnou cestou jak u nemocného orgánu, který má porušený rytmus, vrátit ten správný.

Tingšá jsou používány na začátku a na konci meditace. Jejich zvuk má meditující zbavit všeho co mají v mysli a uvědomit si přítomnost, stav teď a tady.

V Indické hudbě se můžeme setkat se sítárem. Je to strunný nástroj, hraje se na čtyři až sedm hlavních strun a další (je jich pod hlavními sedm až devatenáct) znějí původním tónem. Má pohyblivé pražce aby bylo možno ho přeladit podle příslušné rágy pro příslušnou denní hodinu nebo roční dobu. Tabla jsou indické bubny, jejich rytmika je snad ta nejsložitější. Jsou složeny ze dvou bubnů, basového a dřevěného, který je naladěn do příslušného tónu rágy.

Použitá literatura - Tajné dějiny hudby - Vlastimil Marek